V dnešní době digitálních technologií jsou mapy pouze jedním z možných výstupů z kartografického modelování, proto bude lepší hovořit nikoliv pouze o mapách, ale o kartografických modelech obecně. Na celou problematiku tvorby kartografických modelů je nutno pohlížet jako systémový problém. Celostní a systémový přístup se v kartografii využívá jako všeobecná vědecká koncepce kartografického modelování reálného světa v jeho nekonečné mnohotvárnosti. Používá se pro zkoumání přírodních a sociálně ekonomických komplexů a geosystémů různé složitosti a různé prostorové velikosti - od lokální až po planetární. Takový přístup v mapování jakéhokoliv reálného prostoru předpokládá zobrazení jeho prvků, struktury, vnitřních i vnějších souvislostí a také faktorů a procesů určujících jeho vývoj (Mitášová, Veverka a Pezlar, 1987).
Uplatňování systémového přístupu v rámci celé tvorby kartografických modelů je účelné. Pro tvorbu kartografického modelu definujeme systém výchozí (může jím být výchozí stav objektivní reality nebo dané výchozí zdroje dat) a systém modelovaný (cílový). Systémový pohled na prvky a vazby v obou těchto systémech umožňuje jednak oba systémy poznat, rozpoznat jejich prvky, vazby a vzájemné vztahy, ale také tento přístup nabízí možnost využít obecné modelovací nástroje nebo metody, které mohou být i v kartografii využitelné pro transformaci výchozího systému - objektivní reality - na cílový systém - kartografický model. Více o systémech např. Veverka (1987), Chmelík (1998).
Model je zjednodušené zobrazení skutečnosti, části objektivní reality. O tom, které vlastnosti má model zobrazit, rozhoduje především účel. Cílem modelování je snaha o poznání vlastností studované části reality nebo určité logické konstrukce. Modely, jejich vlastnostmi a modelováním se zabývají např. Veverka (1997), Moravec (1986, 1997, 1998, 2001).
Kartografie a jí příbuzný mladší obor geoinformatika patří k vědním disciplínám, ve kterých je modelování včetně simulace běžným způsobem zobrazování reality. Kartografická tvorba byla vždy modelováním, protože v experimentálně informačním procesu přiřazovala k výchozímu často reálně existujícímu systému podle přesně daných pravidel nový systém - mapové dílo - jako grafický a znakový model (Moravec, 2001).
Moravec (2001) rovněž uvádí, že současné kartografické modely mají podobu digitálních bází kartografických dat velmi často v měřítku 1:1 k realitě a jsou invariantní vůči vizualizacím. Kartografické vizualizace jsou včetně mapových produktů vytvářeny podle uživatelských potřeb převážně jako přehledové dokumenty. Nutným předpokladem pro modelování je definování struktury dat kartografických modelů spolu se sémantickým naplněním kartografickými daty. Digitální kartografická data jsou v současnosti k dispozici, ovšem v organizačních formách, které umožňují realizovat používané komerční geoinformační systémy. V nich vytvářené struktury dat nejsou strukturami, nad kterými lze uskutečňovat sofistikované kartografické a geoinformatické modelování.
Kartografický model obvykle vytváříme z reálného výchozího systému nebo odvozujeme z existujícího kartografického digitálního modelu nebo map jako analogového modelu. Pro kartografii je typické modelování, jehož výchozí systém je často sám modelem ať v podobě konvenčních mapových produktů nebo ve formě bází a souborů digitálních kartografických dat. Více o digitálních kartografických modelech, relacích modelovaného systému a kartografického modelu a jejich popisu pomocí aparátu teorie množin je uvedeno v pracích Moravec 1986, 2001.